 Borač 2003(aneb můj pohled na dění na Xenaconu)
Právě jsem se vrátila z hradu, éééh chci říct z Xena conu 2003 který se opět konal v malé vesničce jménem Borač a tak si myslím, že by stálo za to ho zhodnotit a to z pohledu naprostého nováčka. Ano je to tak. Letos jsem byla na conu poprvé a to mě musela spousta lidí přemlouvat (až si to přečtou tak už budou vědět kdo :)). No a teď k samotnému dění: Den první: pátek 5.9. Po čtrnácti dnech hektických příprav jsem byla konečné svým otcem dopravena na místo konání (za což mu tady děkuji i když vím že tohle stejně číst nebude). Cesta se ovšem neobešla bez zpoždění a tak jsem dorazila o půl hodiny později než jsem si původně plánovala. Ale i tak bylo do zahájení ještě spousta času. Vybalila jsem si bagáž jež se skládala z jedné větší tašky s věcmi na oblečení, jedné igelitky s jídlem a jednoho spacáku a šla se ke vchodu nahlásit. Tam jsem zaplatila vstupní poplatek a dostala odznak Conu a jmenovku. Poté jsem si vzala věci a šla obhlédnout místo konání zevnitř. Uvelebila jsem se blízko vstupního prostoru a šla se seznamovat. Zpočátku jsem jen tak stála v pozadí a poslouchala co se vykládá na oblíbeném diskusním místě schodech (asi jako pokaždé když někam přijedu poprvé), ale netrvalo dlouho a i já našla s ostatníma společnou řeč. No a tak se na schodech diskutovalo o všem možném až do oficiálního začátku v 19:15. Zahájení provedl Molir a parta jeho pomocníků. Každý z příchozích poté dostal na uvítanou panáčka (já odmítla s tím že mi ještě nebylo 18 a tak nemůžu pít alkohol) čímž byl Con de facto zahájen. Krátce na to už jela na aparatuře první projekce. Pokud mi má paměť ještě dobře slouží tak to byla epizoda The Greater Good. (pokud se pletu tak mi dejte vědět). Pro to byl fakt zážitek protože jsem poprvé v životě měla možnost slyšet original voices obou hrdinek. Moje první reakce byla taková jakou má asi každý kdo nejdřív vidí českou verzi a pak až originál: "Kam se na tohle hrabe dabing". Po této projekci byl venku zapálen táborák, kde účastníci mohli začít úspěšně konzumovat zásoby přivezené z domova. Mě se to moc netýkalo. Hlad mě netrápil (stejně jsem na ten kabanos ani neměla chuť) a tak jsem se chodívala k ohni pouze ohřát. Mezitím stihlo začít další kolečko diskusí na schodech. A tak jsem přebíhala od schodů k ohni a zase zpátky. Někdy kolem desáté možná půl jedenácté začala projekce tří dílů ze season six (byly to ty které při příchodu dostaly nejvíc hlasů, každý nově příchozí si totiž mohl vybrat tři své nej) a to sice 616, 619 a 610 (pro ty kdo se neorientují v číslech tak to byly Sends in Clones, Manny Happy Returns a Old Ares Had a Farm). Potěšilo mě, že všechny tři byly komediální (od AFINů jsem totiž pořád nějak na měkko a tak jsem uvítal možnost zase jednou se od srdce a z plných plic zasmát. Tahle projekce trvala zhruba do půlnoci, ale berte tyto časové údaje s rezervou, já neměla moc času koukat se na hodinky pokud jsem nechtěla aby mi něco zajímavého uteklo. No a po projekci se šlo spinkat. Já s hrůzou zjistila, že jsem doma nechala doma polštář a jelikož ani improvizace nezabrala tak jsem byla nucena spát na tvrdé karimatce (ne, že bych se kdovíjak vyspala). Den druhý: sobota 6.9. ( Tenhle den mám trochu pozpřeházený, protože toho na mě bylo trochu moc najednou a proto prosím omluvte případné nepřesnosti a vynechávky mé chabé paměti) Ráno mě vzbudilo slunce v obličeji jelikož jsem byla tak strašně chytrá a ustlala si přímo naproti oknu vedoucímu na východ. Tak trochu jsem si zanadávala na mou nepředvídavost a neznalost světových stran a pokoušela se znova usnout. Bohužel bez úspěchu. Za chvíli se začali budit i jiní (i když je pravda že pár ranních ptáčat už bylo vzhůru přede mnou). No a když do toho ještě někdo začal hlaholit Joxerovo: "Krásné ráno vám všem, můžete vstávat a zářit!" tak jsem myslela, že to se mnou i sekne. Naštěstí se tak nestalo a já byla připravena na ranní projekci. Tady si už bohužel nepamatuju co to bylo, možna epizoda Prometheus a proto doufám, že mě ostatní účastníci, kteří taky píšou svůj report, doplní. Pak začala první ze série přednášek. Měl ji mr. Kubulla a týkala se jeho účasti na zahraničním Conu Strong women on Sci-fi v Londýně. Tato přednáška trvala asi hodinu možná hodinu a půl. Docela zaujatě jsem poslouchala,ale přiznám se poctivě, že jen chvíli. Teď mám trochu díru v paměti a nemůžu si vzpomenout co bylo dál, ale myslím, že to byla Sexenina a ReMortova přednáška o Alti a Callisto, o těch postávách a o herečkách vůbec + jejich další tvorba mimo Xenu. Tady je byla o poznání zaujatější. Poté následovala další projekce a to sice první český fanfilm Forwards and Backwards (po česky zepředu a zezadu). Fakt docela ujetý, ale přesto tvůrcům patří má poklona, že se do toho vůbec dali. Já si mezitím stihla prohlédnout Zíininu sbírku novinových článků a výstřižů o Xeně a Herculovi z různých novin (byla dost bohatá, kam se hrabe těch mých pár článečků co si doma tak střežím) no a pak další projekce, tentokrát se nám ukázal opět Herkules (ovšem ve své vlastní sérii), ale měl tam jako hosta Lucy Lawless, takže radost veliká i když to byl nezvyk. Pak následoval přestávka (a opět byly v pernamenci schody.) Mluvilo se vesele o všem možném, než jsme dostali nabídku, že ten kdo chce, může si jít poslechnout chytrého Molira a jeho přednášku "Xena versus mýty a jiné filmy. U téhle přednášky jsem se fakt docela bavila, ale to jsem nevěděla co mě ještě ten den a večer čeká. Po této zajímavé instruktáži jsme byli téměř všichni vyhnáni ven na schody, protože uvnitř se začala na své vystoupení chystat Molirova divadelní skupina. No a abychom se moc nenudili přichystali nám Sexena s Kubullou znalostní qvíz ohledně všeho co se týká XWP. Mě se zdál docela jednoduchý i když se pár lidí téměř vůbec nechytalo. Nechci se vychloubat a vím, že samochvála smrdí, ale ten test jsem vyhrála. Po testu už mělo začít divadlo, ale Molir a spol to ještě neměli nachystané a tak nás nechali venku mrznout další hodinu. To sem si pak pěkně od plic zanadávala, protože jsem se zapomněla přiobléct a docela jsem vymrzla. Však jsem to taky odnesla rýmou. No a pak už ono všemi očekávané divadlo začalo. Líbilo se mi hodně, hlavně proto, že bylo vtipné, parodující, dobře zahrané a navíc někdy vyústilo v nečekáné situace ( jako např. když se na jevišti ukázala Andulka coby jeden Teletubbies, to pak řvalo celé osazenstvo). Jediné co se mi nelíbilo byl konec, ale to nebyl vina souboru, nýbrž pár neukázněných diváků kteří rozpoutali rajčatovou bitvu (však si to pak taky museli po sobě uklidit chi chi). Tímto nabral program trochu skluz a tok Warlockova přednáška o subtextu začala asi o půl hodiny později. Pro mě bylo právě tohle vrcholem celého conu, protože tahle přednáška byla fakt suverénně nejlepší. I když to možná proto, jelikož jsem skalním příznivcem subu a hodně mu fandím. Warlock začal nádherně romantickým nově sestříhaným music videem. Málem jsem se rozbrečela. Zase pozůstatek AFINů, ach jo. Tahle přednáška se protáhla až skoro do půl druhé. Původně měla skončit už o půl noci a pak se měl promítat Fallen Angel, ale pak už byli všichni tak grogy, že s toho nakonec sešlo. A mě opět čekalo nepohodlné spaní. Den třetí: neděle 7.9. Tentokrát jsem se vzbudila o poznání příjemněji. Nesvítilo totiž slunce. Ale pro změnu se nad mou hlavou míhaly obavy z toho jakým způsobem se dostanu domů, protože jsem musela třikrát přestupovat. To se mi moc nechtělo, protože jsem vezla zpátky domů téměř veškeré jídlo, takže moje zavazadla nebyly o nic lehčí než v pátek. Na rozloučenou se promítal díl Hooves and Harolds ajá si při všech těch projekcích první série uvědomila jak moc mi chybí řady 1-3, protože tyhle byly ještě relativně v pohodě a bez větších problémů (když mezi to nepočítá Hope a Dahaka). Pak se ještě promítaly bloopepry u kterých jsem si opět ověřila jak skvěle se umí Lucy "xichtit". Ale nejvíc se mi stejně líbil bloopeper z epizody Girls just wanna have fun. Lucy a Ren měly nasazené Bakchankovské zuby a pokoušely se trochu rozumně mluvit, ale místo toho jen roztomile šišlaly. Pak už nastalo velké loučení a postupné odjíždění směr domov. Mě se nakonec podařilo si sehnat strašně hodnou duši, která mě vzala do Brna autem, takže jsem nemusela třikrát přesedat za což jsem jí doteď vděčná. Domů jsem přijela kolem páté odpoledne a sebou jsem si přivezla spoustu nových zážitků, válečnou kořist (plakáty, svou výhru z kvízu a osum CD) a pocit že jsem poznala spoustu dobrých lidí se kterými se dá báječně povídat a to nejen o Xeně. Doufám, že s nimi budu udržovat dobré e-mailové vztahy ještě hodně dlouhou dobu. PS: Omlouvám se jak za případné nepřesnosti v programu tak za pravopisné a stylistické chyby (bohužel nemám moc velký spisovatelský talent). Své názory a připomínky mi můžete psát na adresu andromache13@post.cz |